historie

Hlavní budova

Prostějov, nám. T. G. Masaryka 2, čp. 21 
Autor neznámý 
1521–1530

Počátek 16. století byl pro Prostějov dobou velkého hospodářského a stavebního rozvoje. Pronikající renesanční kultura mu dodala městského vzezření, bylo započato s přestavbou hlavního chrámu a se stavbou zámku. V této době Prostějov ještě neměl pořádnou radnici, purkmistr a radní úřadovali v malém gotickém domku. Je proto logické, že toužili po důstojném radničním domě, který by město patřičným způsobem reprezentoval. 

Svůj sen začali realizovat v roce 1521, kdy město odkoupilo pro stavbu radnice dva právovárečné domy na náměstí v těsné blízkosti kostela. Toto stavební místo nedovolovalo dát stavbě výškovou monumentalitu. Projekt musel být řešen tak, aby radnice harmonicky splývala s chrámem a jeho štíhlou věží, a proto ji řešil do délky (21 m) a hloubky (Ø 21 m). Výjimečnost objektu byla zdůrazněna také jeho předsunutím před stávající stavební čáru. Výkupem měšťanských domů a vyplácením mzdy zedníkům se město značně zadlužilo. Aby mohla být stavba vůbec dokončena, páni starší ještě téhož roku „prodali rathúz i podle práva odevzdali Johanesovi Klimejškovu synu za 200 hřiven“. Ten se při kupu zavázal, že bude platit z domu takovou činži, jako „jiní z šenkovních domuov platí“. To tedy znamená, že první prostějovská radnice byla právovárečným domem. Obec si pro své úřadování vyžádala pouze místnosti v prvním patře: velkou radní síň pro zasedání celé obce, radní pokoj pro zasedání městské rady a městskou kancelář, ve které úřadoval městský písař. Přízemí bylo vyhrazeno kupecké činnosti a od konce 16. století v ní byla i městská zbrojnice. 
Radnice byla dokončena v roce 1530, ale teprve v letech 1538–1539, až to městské finance dovolily, zhotovili italští kameníci honosný portál, který symbolizoval tehdejší rozkvět města i prestiž purkmistra a konšelů. 

Do městských úřadoven se vcházelo po dvojím schodišti: jedno bylo přibližně na místě dnešního a druhé se nacházelo symetricky na protější straně. Schody se scházely v malém tříobloukovém arkádovém loubí se stříškou. 
Město i radnice hodně utrpěly za třicetileté války. K opravě poškozené radnice se představitelé města odhodlali až v roce 1667, kdy budova dostala sedlové střechy a uvnitř byla vybudována klenutá skrýš pro písemnosti městského archivu. 

Při velkém požáru města v roce 1697 radnice vyhořela, byly zničeny sedlové střechy a úřadovny a zařízení v prvním patře. Barokní přestavba, provedená patrně podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally, je dílem místních stavitelů Matyáše Klingseisena a Martina Kafky a byla dokončena již v roce 1698. Z této doby pochází představená otevřená lodžie s devíti oblouky a břidlicovou střechou. Dalšími stavebními úpravami prošla budova v druhé polovině 19. století. Podle plánů ing. Karla Biberleho bylo v roce 1884 odstraněno obojí venkovní schodiště a vstup do radnice byl přestavěn do dnešní podoby. Poslední významnější stavební úpravy hlavního traktu proběhly až v první polovině 20. století. V roce 1903 došlo ke změně využití objektu – byl uvolněn pro památkové účely města, když se okresní soud, který v ní úřadoval od r. 1848, přestěhoval do nové vlastní budovy. Budova byla adaptována a v roce 1908 byla dokončena výstavba místností v druhém patře. Většími opravami prošla ještě v letech 1922-1923. Boční trakt prodělal nepříliš zdařilé novodobé úpravy v letech 1988–1991. Komplexní rekonstrukce pláště hlavní budovy proběhla v letech 2009–2010. 

Objekt bývalé radnice, dnes Muzea a galerie Prostějov, se skládá ze dvou původně samostatných domů. Hlavní budova s průčelím obráceným do náměstí je třípodlažní a částečně podsklepená. Přízemí člení bosované pilíře, mezi nimiž jsou čtvercová okna. Hlavní vstup do budovy vede z lodžie v prvním patře. Dvoukřídlé dřevěné dveře lemuje kamenný portál, který je právem považován za výtvarný klenot budovy a který je dokladem vyspělého renesančního cítění jeho tvůrců. Druhé patro hlavního průčelí tvoří slepá atika s motivy vlaštovčích ocasů. Na hlavní budovu navazuje boční křídlo, ve kterém jsou umístěny provozní místnosti muzea. Do jeho jižní fasády je druhotně zazděn empírový dvojitý portál, který sem byl přenesenz tzv. „Staré valchy“ po její asanaci v roce 1929. Obě budovy jsou komunikačně propojeny průchodem přes otevřený arkýř ve druhém nadzemním podlaží. 

Text: PhDr. Dagmar Roháčková