Režisér Jiří Havelka se bude účastnit slavnostní vernisáže a křtu knihy historika Vědecké knihovny v Olomouci Lubomíra Novotného „Nikdy to nevzdám. Životní zápasy právníka Františka Doležela (1900–1972)“, která se uskuteční dne 10. 11. 2022 v 17:00 hodin v Galerii Špalíček Muzea a galerie v Prostějově. Při této příležitosti jsme mu položili pár otázek. Prostějovské publikum se jistě bude mít na co těšit!

Pane režisére, kdy a kde jste se setkal se jménem prostějovského rodáka a olomouckého státního zástupce Františka Doležela?

Poprvé jsem osobu Františka Doležela zaregistroval skrze pana Františka Hýbla, když jsme se začal zhruba před sedmi lety více zajímat o hromadnou popravu na Švédských šancích. A potom také z rozhovorů s paní Medardou Pustajovou.

Vy jako jihlavský rodák jste byl od dětství konfrontován s dřívější přítomností německého obyvatelstva v Čechách a na Moravě. Jihlavský německý jazykový ostrov tvořil významnou součást německého osídlení v českých zemích už od středověku. Plyne z tohoto Váš zájem o poválečné procesy vyhánění a vysídlování německého obyvatelstva?

Je pravda, že jsem vždycky nějak vnímal, že babička mluví německy a povídala mi příběhy o německých sousedech z její rodné Vyskytné. A moje máma celý profesní život učí němčinu. Ale jinak jsem začal ty místní souvislosti více chápat až v rámci jihlavského gymnázia. A taková zásadní iniciace přišla skrze masakr u Dobronína na Jihlavsku, respektive především skrze odkrývání masového hrobu.

V knize Nikdy to nevzdám. Životní zápasy právníka Františka Doležela (1900–1972) tvoří období tzv. třetí republiky, tedy let 1945–1948, hlavní etapu Doleželova profesního života. Doležel zde figuruje jako postava vystupující v roli vyšetřovatele (např. tzv. krčmaňské aféry), žalobce, nařčeného i svědka a svádí mnoho zápasů často i vítězných. Tedy předúnorový čas nebyl v jeho životě jen sérií porážek a nekomunistického ustupování. Jak vy sám vnímáte onen mezičas mezi květnem 1945 a únorem 1948?

Čím víc se o tomto období dozvídám, tím víc si uvědomuju, jak nemožné je poznat cokoli z historie zcela komplexně. Tím nemyslím relativizování, myslím tím nemožnost pochopit všechny příčiny na všech úrovních, které nakonec vedou k tomu, že se demokracie změní v totalitu. Jednou z možností je nahlédnout do tohoto období skrze konkrétní postavy a jejich jednání a v tom je osud Františka Doležela, respektive jeho boj o vládu práva v době eroze právního státu, jedinečný.

Čím Vás postava Františka Doležela a vůbec sága jeho rodiny v kontextu moderních českých dějin od starého Rakouska až po 90. léta 20. století zaujala?

Knihu teď teprve dočítám a už nyní jsem zásadně překvapen z jeho soudních pří a bojů proti pomluvám v době ještě předválečné. Ale hned v úvodu si mě kniha Nikdy to nevzdám! získala zevrubným vykreslením rodinných poměrů Doleželových, do kterých se František narodil, a také popsáním dobové situace města Prostějova. Člověk si uvědomí, jak zásadní pro budoucí směřování, jsou ta první formativní léta života.

Diváci Vás znají především z Vašich oceňovaných filmových režijně-scénáristických (Vlastníci, Mimořádná událost), hereckých (Vojtěch Bohdanovský v Hřebejkově Pozadí událostí odehrávajícím se v přitažlivých kulisách Olomouce či jako filmový zeť Jiřího Bartošky Erik v Teorii tygra) a divadelních (především spolupráce s pražským divadlem VOSTO5) počinů. Neuvažujete o tom, že byste adaptoval (třeba i ve spojitosti s tzv. krčmaňskou aféru) i životní příběh Františka Doležela?

Já sám se považuju především za divadelního autora a v tomto smyslu mě životní příběh Františka Doležela zajímá nesmírně. Když se mi poprvé dostala do rukou zpráva, kterou sepsal pro Nejvyšší soud v rámci rehabilitačního řízení na konci 60. let 20. století, byl jsem tím textem, těmi formulacemi, tou pregnantností, tím osudem, zcela pohnut až uhranut a v takových chvílích víte, že už to nelze opustit.

Děkujeme za rozhovor!

(autorem rozhovoru je Mgr. Lubomír Novotný, historik Vědecké knihovny v Olomouci)