inv. č. 018 842, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Uměleckoprůmyslové práce

Roku 1879 přijel k majiteli továrny na stroje Janu Kohoutovi na pražský Smíchov Angličan William Crowl s vysokým jízdním kolem značky Excelsior. Kohout a jeho synové se pro kolo nadchli a začali vyrábět vlastní stroje. Řídit vysoké kolo značky Kohout nebyla žádná hračka – vážilo 25 kilo, průměr předního kola byl v případě prostějovského exempláře 134 cm a zadního 44 cm, šlapadla a sedadlo byly na předním kole. Každý díl byl originální a signovaný sériovým číslem kola, takže do sebe díly z různých Kohoutovek nezapadaly. Na rámu byl štítek s nápisem J. Kohout – Smíchov a řídítka měla dřevěné rukojeti. Kolo mělo v té době i signální pistoli na odhánění psů nebo malý bič.  Majitelé byli většinou majetnější lidé, protože jedno kolo mělo cenu půlročního platu dělníka v továrně. Od roku 1885 se však začaly vyrábět rovery neboli bezpečná kola – bezpečníky. Ty už měly obě kola stejně velká a zadní kolo s řetězovým mechanismem. Roku 1888 John Boyd Dunlop vynalezl pneumatiky plněné vzduchem a bezpečníky převálcovaly Kohoutovky úplně. Poslední kusy firmy Kohout se vyrobily asi v letech 1892/3. Celkově vzniklo cca 900–1000 Kohoutovek a dodnes se jich zachovalo asi 60, takže mají na trhu vysokou cenu i sběratelskou hodnotu.

Markéta Odehnalová