Inv. č. 2367, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Výtvarné umění, fond Obrazy

Obraz sv. Tekly, datovaný po roce 1754, pochází z mobiliáře děkanského kostela Povýšení sv. Kříže v Prostějově. Původně zdobil druhý boční oltář Čtrnácti svatých pomocníků. Dnes se originál nachází v Muzeu a galerii v Prostějově, kam byl deponován v roce 1928. Dílo bylo dlouho připisováno Františku Antonínu Šebestovi-Sebastinimu (1724–1789), pozdější výzkum Ivo Krstka však vyloučil autorství Sebastiniho a přiřadil jej do tvorby malíře Josefa Ignáce Sadlera (1725–1767).

Svatá Tekla byla podle starokřesťanské legendy mladá dívka z maloasijského Ikonia, jež se stala žačkou sv. Pavla. Rozhodla se zasvětit svůj život Kristu a zřekla se sňatku. Pro tuto volbu byla opakovaně vystavena pronásledování a odsouzena k smrti. Zázračně však vždy unikla – plameny hranice byly uhašeny deštěm, divoká zvířata v aréně ji odmítla napadnout apod. Nakonec se coby poustevnice uchýlila do skalní jeskyně u Seleukie, kde i zemřela.

Obraz zachycuje sv. Teklu v dramatickém okamžiku na hranici třímající v pravé ruce krucifix a v levé knihu a lilii. Její postavu doplňují v nebeské sféře andělé v růžových a zelených drapériích, kteří ji posilují a chrání. Jeden z nich drží v levici palmovou ratolest symbolizující mučednictví a pravicí odkazuje k Bohu. Nad scénou se otevírá nebe a z oblaku vystupuje božské světlo – typický znak Sadlerovy malby. Dílo nese další typické rysy jeho tvorby – kompozice i bohatý kolorismus vyzařující duchovní napětí i vizuální půvab. Spodní část obrazu je dnes poškozena, přesto zůstává silným svědectvím barokní zbožnosti a Sadlerovy malířské virtuozity.

Dílo bylo vystaveny na velké výstavě Josef Ignác Sadler (1725–1967) v roce 2011 v Arcidiecézním muzeu v Olomouci a od června do konce října 2025 je z naší stálé expozice zapůjčeno na výstavu do Šternberského kláštera.

Tereza Holoubková