V letošním roce jsme podpořili ukládání kamenů zesnulých, za kterým od roku 2019 v Prostějově stojí spolek Hanácký Jeruzalém. Připomíná tím jména zavražděných židovských sousedů za druhé světové války. Muzeum letos podpořilo uložení kamene se vzpomínkou na Bernharda Heiliga na Havlíčkové ulici.

Bernhard Heilig se narodil 21. září 1902 v Prostějově v Havlíčkově ulici č. 20. Měl staršího bratra Roberta narozeného 25. března 1897.

Rodiče Edmund a Yella Heiligovi pocházeli z Prostějova. Otec Eduard byl obchodníkem s podšívkami a vlněnými látkami, ale v červnu 1920 ve věku padesáti let zemřel. Firmu měl sebe napsanou mladší syn Bernhard, ale vedla ji matka Yella, rozená Kurzová, narozená 16. února 1871 v Prostějově. V tomto domě bydleli od roku 1914 a po smrti manžela jí dům připadl.

Bernhard studoval v letech 1911–1920 na prostějovské německé reálce. Potom absolvoval roční kurz na Obchodní akademii v Prostějově. V letech 1921–1923 pracoval v různých průmyslových podnicích, například v Bílsku. Poté studoval ekonomii v Norimberku a Basileji a v roce 1927 získal titul doktor hospodářských věd.

31. prosince 1925 se v Basileji oženil s Věrou Varšavčikasovou. Věra se narodila 17. července 1904 v Majovce (německy Georgenburg) u Kaliningradu v Litvě. Jejími rodiči byli Laibas a Minna rozená Abelson. Určitou dobu žili Heiligovi v Praze. Od října 1928 se přihlásili na adresu matky v Havlíčkově ulici 20. Odtud Bernhard Heilig dojížděl do Vídně, kde studoval archivní dokumenty ke svým historickým pracím. V srpnu 1933 se přestěhoval s manželkou Věrou do Prahy. Bydleli v Praze 7, Veletržní ulice č. 19 a nakonec ve Starých Strašnicích č. 913.

Bernhard Heilig byl hospodářským historikem. Zaměřil se na dějiny textilního a oděvního průmyslu, historii židovského podnikání na Moravě a historii československého a rakouského hospodářství. Napsal kolem padesáti studií, článků, recenzí a drobných spisků psaných česky a německy. Česky publikoval v Ročenkách prostějovského muzea. V Hlasu lidu uveřejnil seriál článků o dějinách prostějovského konfekčního průmyslu a židovského ghetta. Řadu svých separátů daroval s českým a německým věnováním prostějovskému muzeu. Od roku 1926 byl členem Muzejního spolku a od roku 1930 byl náhradníkem Kuratoria muzea. Napsal také práci o židovském podnikateli a prvním židovském továrníkovi Veithu Ehrenstamovi.  Studie tiskem nevyšla a bohužel se nezachoval ani její rukopis.

Rodina se hlásila k římsko-katolickému náboženství, ale byla židovského původu. Neunikla tedy transportům. 21. října 1941 byl Bernhard se svou manželkou Věrou transportován druhým pražským transportem B do ghetta Lodž. Věra zde zemřela v roce 1941.

 Bernhard v únoru 1942 dostal práci v archivu ghetta, ve statistickém oddělení a při vydávání stručných zpráv. S několika dalšími spoluvězni se podílel na polooficiálním a utajeném díle Kronice lodžského ghetta, která zachycovala všední a tragické osudy ghetta a jeho obyvatel. Toto dílo vyšlo v různých úpravách a jazycích. Česká upravená verze vyšla v roce 2000 jako publikace Richarda Seemanna: Ghetto Litzmann Stadt 1941–1944.

Bernhard Heilig dostal v důsledku podvýživy v březnu 1943 tuberkulózu a na její následky 28. června 1943 zemřel. Byl pohřben na židovském hřbitově v Lodži-Marysinu.

Maminka Yella byla odvlečena z Prostějova koncem června 1942 do Terezína, kde byla zavražděna v říjnu téhož roku.

Holocaust přežil jedině bratr Robert, který se koncem roku 1938 s manželkou Annou vystěhoval do tehdejší Britské Indie.  Působil tam jako lékař – internista v nemocnici v Jaipuru a jako profesor na univerzitě v Rádžasthánu. Vědecky se věnoval fyziologii, výživě a tropickým nemocem. V roce 1965 odešel do důchodu. Od roku 1973 žil s manželkou ve Vídni, kde 26. prosince 1989 zemřel. Manželka Anna, rozená Wolfová, byla malířka a grafička a zemřela ve Vídni 2. ledna 1996 téměř ve svých sto letech.