Inv. č. 10493, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Výtvarné umění, fond Plastika

V našich sbírkách se ukrývá početný soubor děl Antona Hanaka z jeho akademických let 1900–1905, které muzeu věnoval Eduard Skála (1842–1918). Prostějovský poslanec Říšského sněmu se seznámil se sochařem díky objednávce vlastní portrétní busty v roce 1901. Následně jej začal během studií podporovat, načež se mu Hanak odvděčil darováním patnácti školních prací. Skála byl i předsedou prostějovské Muzejní a průmyslové jednoty a hned v roce 1907 uspořádal v prostějovském muzeu autorovu první samostatnou výstavu.

Jedním z vystavených děl byla i plastika Na pokraji zoufalství z roku 1902, společně se stejnojmennou skicou – bozzettem (sádrový odlitek, i. č. 10554, v. 65 cm), jež se stala vítěznou prací akademické studentské soutěže. Dramatická, avšak atletická mužská postava představuje expresivní pojetí úděsu ještě formálně podřízené klasicistnímu akademismu, avšak s náznaky symbolistního tematického pojetí. Mladík zosobňuje tragickou rezignaci s náznaky duševního zápasu ve vratké křečovitě se vypínající figuře na špičkách s vychýleným trupem.

Anton Hanak (1875–1934) patří k nejvýznamnějším sochařům středoevropské moderny a je považován za zakladatele rakouského sochařství první třetiny 20. století. Rodák z Moravy působil převážně ve Vídni, kde absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu a následně Akademii výtvarných umění. Jeho raná tvorba vycházela z akademické tradice pozdního historismu, brzy se však přiklonil k symbolismu, jenž se stal východiskem jeho umělecké dráhy. Významný byl také vliv francouzského a belgického sochařství (August Rodin, Constantin Meunier) i spolupráce s představiteli vídeňské secese (Josef Hoffmann, Gustav Klimt) a uměleckořemeslnými dílnami Wiener Werkstätte.

Hanakova tvorba se soustřeďovala na tři výrazné tematické okruhy. První tvoří dramatické mužské postavy, často ztvárněné v bronzu, které vyjadřují vzpouru, tragickou rezignaci nebo heroický zápas jedince s osudem. Druhou kontrastní linii představují ženské akty z bílého mramoru vyznačující se měkkými obrysy, klidem a pocitem harmonie a řádu. Třetí oblastí je monumentální realizace a návrhy oficiálních památníků, často s hudební nebo duchovní tematikou.

Tereza Holoubková