inv. č. 027607/1, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Botanika

Přesličky obecně patří mezi nejstarší žijící cévnaté rostliny. Původní představa, že jde o samostatnou vývojovou větev však dnes již neplatí a v současné době řadí molekulární data přesličky mezi kapradiny do příbuzenstva archaických maraciových kapradin. Mezi nejběžněji se vyskytující přesličky u nás patří přeslička rolní. Hojně ji nalezneme na okraji lesů, na polích a podél železničních tratí. Přeslička rolní je vytrvalá, výtrusná bylina.

Jarní stonky a kořenové hlízky sloužily v dobách nouze jako zelenina. Bylo však nutné je uvařit a vodu několikrát vyměnit. Tento druh přesličky neobsahuje větší množství alkaloidů a na rozdíl od jiných druhů není jedovatý, ba naopak se sbírá jako léčivá rostlina. Účinná látka má mírně protizánětlivé, protirevmatické a močopudné účinky, pomáhá při infekcích močového traktu a při kaméncích. Lidové léčitelství přesličku využívalo k zástavě vnitřního krvácení a při dalších onemocněních jako jsou tuberkulóza nebo dna. Ve formě odvaru působí příznivě na kvalitu pleti, nehtů a vlasů. Vně se odvar používal také při poraněních a popáleninách. Další využití nalezla přeslička v barvířství. Přesličky dokážou hromadit oxid křemičitý, který zpevňuje stonky. Proto se stonky dříve využívaly k leštění dřeva nebo k drhnutí nádobí. Přeslička našla své uplatnění i v zahradnictví ve formě odvaru na postřiky proti houbovým chorobám, například proti kadeřavosti broskví.

Pavla Koutná