inv. č. 26516, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Literární památky, skupina Jiří Wolker – Věci

Jiří si už od útlého mládí s oblibou hrával na rytíře a hrdiny z dobrodružných románů. Postavy mušketýra D’Artagnana či neohroženého Cyrana z Bergeracu pro něj nebyly jen literárními vzory – viděl v nich ideál ušlechtilosti, odvahy a galantnosti, kterému se toužil co nejvíce přiblížit. Aby však mohl působit jako skutečný rytíř, věděl, že se musí naučit zacházet se zbraní. Poprosil proto svého otce Ferdinanda, zkušeného šermíře, aby ho zasvětil do základů tohoto umění.

Ferdinand neváhal. Zakoupil synovi cvičný kord dlouhý 105 centimetrů a začal mu dávat první lekce v tělocvičně prostějovského Sokola. Pod jeho vedením si Jiří osvojoval základy italské i francouzské školy šermu. Učení mu šlo lehce – nejen díky pohyblivosti a nadšení, ale i proto, že ho šerm bavil. Dokonce si během tréninků nahlas recitoval verše Rostandova Cyrana, jako by se s kordem v ruce skutečně měnil v básníka-šermíře.

Jeho zaujetí dosáhlo vrcholu v roce 1909, kdy pro jarní sokolskou slavnost nastudoval krátkou šermířskou scénku doplněnou recitací vybraných Cyranových veršů. V historickém kostýmu, vysokých botách, širokým kloboukem a samozřejmě s mohutným cyranovským nosem sehrál svou první „životní roli“. Kord v pravé ruce mu dodával jistotu a celé vystoupení mělo nečekaný úspěch – scénka byla dokonce několikrát zopakována.

Postupem času však Jiřího původní zápal pro šerm slábl. Začal si více všímat dívek ve svém okolí a tréninkům věnoval stále méně pozornosti. Snad i proto si svůj kord neoznačil osobní značkou, jak to učinil například u svých houslí. Dobře totiž věděl, že srdce mladých dívek si nejlépe získá hudbou nebo něžným veršem – a ne vždy dokonale provedeným výpadem kordem.

Jiří Wolker