sobota 31. 8. 17:00
Velký sál Zámek pod Kosířem
Koncert ke 100. výročí úmrtí básníka Jiřího Wolkkera
Jiří Wolker nebyl jen nadějným básníkem, ale také hudebním skladatelem. Talent v něm rozvíjeli jeho učitelé hudby, nejvíc profesor na místním reálném gymnáziu Vojtěch Měrka (1888–1974). V letech 1914–1917 zpracoval Jiří na několik desítek skladeb pro housle a klavír, také zhudebnil některé básně Otakara Theera (1880–1917).
Během svého tvůrčího období dokončil Jiří celkem 7 skladeb – konkrétně Andante Amoroso (13. 9. 1917), Bolest (6. 10. 1917), Ave Maria (26. 1. 1918), Proč padá venku sníh (27. 3. 1918, hráno v Čs. rozhlase Ostrava 13. 11. 1950), Hřbitov bezejmenných (15. 4. 1918), Můj večer (hráno v Čs. rozhlase Ostrava 13. 11. 1950), Píseň rozchodu (hráno v Čs. rozhlase Ostrava 13. 11. 1950). Mnoho skladeb ale nedokončil, proto zůstaly jen torzem. Jiří s komponováním skončil pravděpodobně v roce 1919, kdy odjel do Prahy studovat práva. Sice ani počtem ani kvalitou nedosahují jeho skladby takových kvalit jako jeho básně, jsou dokladem hudebního ducha mladého, předčasně zesnulého básníka.
Skladby, zapsané pod 14 inventárními čísly, jsou od roku 1939 uložené v Muzeu a galerii v Prostějově v podsbírce Jiřího Wolkera.
Vstupné dobrovolné.
Jiřího velkou zálibou byla kromě literární tvorby také tvorba hudební. Rád hudbu poslouchal, dokonce hrál i na několik hudebních nástrojů. Od roku 1912 se intenzivně začal učit hrát na klavír značky Karl Hamburger, který dostal od svých rodičů. Byl dominantním kusem nábytku v jeho pokoji a cvičil na něm téměř každý den. Pod vedením učitele prof. Vojtěcha Měrky se postupně ve hře zdokonalil natolik, že v roce 1917 začal komponovat vlastní jednoduché skladby. Napsal několik písní pro studentský pěvecký sbor a zhudebnil některé básně Otakara Theera. Inspirován díly Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka dokončil do roku 1919 celkem sedm náladových a melancholických skladeb. Bolest jako velký pták, Andante amoroso nebo Píseň rozchodu jsou jen malou ukázkou z jeho dokončené tvorby. Kolik dalších skladeb ještě mohl napsat, kdyby s komponováním v roce 1919 neskončil, se můžeme dnes jen domýšlet. Sice jeho nejlepší skladby byly v roce 1944 vydány tiskem v nenápadném díle s názvem Píseň mládí, nezaznamenaly však velký úspěch. Na druhou stranu jsou jediným dokladem, že Jiří dokázal vyjádřit své dojmy nejenom slovem, ale i hudbou.