Tis červený – rumělkové ticho věčnosti – MGP

Tis červený – rumělkové ticho věčnosti

Inv. č. 41934, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Tracheophyta (Cévnaté rostliny)

Na podzim nelze v městských parcích, zahradách ani na hřbitovech Prostějovska přehlédnout tis červený (Taxus baccata), oblíbenou okrasnou a mimořádně odolnou dřevinu. Tento stálezelený keř či strom, dorůstající výšky až 20 metrů, je druhem dvoudomým. Jednotlivé rostliny tedy nesou buď samčí květy produkující pyl nebo samičí květy, z nichž se po opylení vyvíjejí semena, podobně jako je tomu například u často pěstovaného rakytníku. Právě samičí rostliny na podzim upoutají naši pozornost svými nápadnými, rumělkovitě červenými „plody“.

Ve skutečnosti nejde o plody v pravém slova smyslu, ale o semena obklopená dužnatým červeným míškem, který je jedinou nejedovatou částí rostliny. Samotné semeno, stejně jako jehlice, kůra i dřevo, však obsahuje silně toxický alkaloid taxin. Otrava se u člověka projevuje rychle a může vést až k selhání srdce. Nejčastěji jsou ohroženy děti, které jedovaté plody zamění za plody jedlé.

Jedovatost tisu byla známa již ve starověku a strom byl odedávna spojován se smrtí, věčností a tichem, což se odráží i v jeho častém výskytu na hřbitovech. Přesto patří tis červený mezi velmi ceněné dřeviny, jeho dřevo je tvrdé, pružné a ve středověku se využívalo k výrobě luků či nábytku. Kvůli pomalému růstu a úbytku přirozených stanovišť je dnes u nás zákonem chráněn.

I v současnosti se však s tisem setkáváme poměrně často v městské zeleni, kde je ceněn pro dlouhověkost, toleranci stínu a schopnost snášet tvarovací řez. Zůstává tak dřevinou plnou protikladů: krásnou i smrtelně nebezpečnou, křehkou a zároveň mimořádně vytrvalou.

Michaela Konečná

Herbářová položka tisu červeného (Taxus baccata) pocházející z nemocniční zahrady prostějovské nemocnice a uložena v herbáři Muzea a galerie v Prostějově.