1952
betlém na motivy Jiřího Trnky
Václav Vaněk se narodil v Praze, kde také vyrůstal a absolvoval základní školu. Vyučil se tradičnímu černému řemeslu, které mu poskytlo pevné řemeslné základy, jež později uplatnil i ve své umělecké tvorbě. Významný vliv na jeho život měla skutečnost, že jeho otec Jiří Vaněk byl zaměstnán ve slavném loutkářském studiu Jiřího Trnky od roku 1952 až do výtvarníkovy smrti v roce 1969. Ateliéry se nacházely v Bartolomějské ulici v Praze. Právě tam Václav Vaněk poprvé intenzivně vnímal svět loutek – jejich poetiku a kouzlo vyprávění pomocí dřeva, pohybu a detailu. Zájem o loutky začal Václav Vaněk, který už od dětství rád maloval, projevovat ve svých 17 až 18 letech. V té době probíhala v Českých Budějovicích výstava loutek, na kterou také přispěl vlastními výtvory.
Otec Jiří Vaněk se dostal do slavného studia v době, kdy Jiří Trnka hledal nové pracovníky. Když se u něj Jiří Vaněk ucházel o místo, Trnka mu řekl: „Až přijdeš po vojně, dones něco, cos vyřezal.“ Vaněk mu pak přinesl vyřezaného dřevěného koníka, který se stal symbolem (logem) Trnkových filmů – právě tímto koníkem byly filmy uváděny. Studio Jiřího Trnky prezentovalo svou práci na světové výstavě v Bruselu v roce 1958 a následně v roce 1967 v Montrealu. Účastnilo se také akce Strom života, kde představilo výstavu loutek z filmů. Po smrti Jiřího Trnky založil Jiří Vaněk v Počernicích studio, které navazovalo na Trnkův odkaz. Toto studio vedl deset let, než odešel do důchodu.
V roce Václav Vaněk již plnoletý odešel v roce 1970 z Prahy do Vesce, kde začal pracovat na pile a výroba loutek se stala jeho koníčkem. V průběhu 70. let vystřídal několik zaměstnání a procházel různými životními etapami. Nakonec se rozhodl opustit Prahu natrvalo a usadil se v malebném prostředí jižních Čech, kde nalezl nový smysl a prostor pro vlastní tvorbu. Přelomovým byl pro něj rok 1989, který vnímal jako příležitost ke změně – možnost věnovat se práci, která ho skutečně naplňovala. Pronajal si starou, opuštěnou kovárnu a postupně ji přeměnil na jedinečný výstavní prostor. Zde začal prezentovat svou sbírku vlastnoručně vyrobených loutek, loutkových divadel a především betlémů.
Ve své práci čerpá inspiraci z díla Jiřího Trnky, zejména z ilustrací a atmosféry knihy Broučci. Jeho figurky, vyřezávané ze dřeva, nesou jemný rukopis a charakteristické rysy, které si Václav Vaněk chrání autorskými právy. Každá postava má svůj výraz, gesto i příběh. Figury jsou nejen pečlivě tvarované, ale také oblečené do oděvů z přírodních materiálů – látky, lnu, či jemné kůže. Betlémy Václava Vaňka nejsou statické. Často obsahují pohyblivé části, domečky, pastviny a další pečlivě zpracované detaily, které dodávají scénám život a autentičnost.
Jeho úplně první betlém začínal skromně – vyřezal Svatou rodinu ve chlévě. Postupně přibyli Tři králové, pastýř a tři drobné ovečky, které dotvářejí klidnou atmosféru tradičního vánočního příběhu. Od té doby jeho betlémy a loutky oslovily široké spektrum návštěvníků i sběratelů, a staly se nedílnou součástí české rukodělné tradice.
Václav Vaněk má své betlémy zastoupeny v mnoha institucích i soukromých sbírkách. Již od roku 2004 postupně doplňuje figurky do betlému v Muzeu Třineckých železáren a města Třince. Jeho práce jsou rovněž součástí sbírek Muzea Jindřichohradecka, Galerie Reistna ve Valticích a dalších kulturních institucí.
