inv. č. 8030, sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Historická

Meče řadíme do kategorie chladných zbraní. Ovšem popravčí meč nemůžeme nazývat zbraní. Jedná se o nástroj práva útrpného. Byl nezbytnou součástí vybavení každého města s hrdelním právem a používal jej kat. Tento meč má charakteristickou podobu – čepel na konci nemá hrot a také zde chybí krevní žlábek. Čepel meče je zdobena rytinami mučících nástrojů – na jedné straně kolo a na druhé šibenice. Byl vyroben mečířem na počátku 18. století, tedy v době, kdy jeho využití už upadalo. Císař Josef II. v roce 1787 provedl reformu trestního zákoníku. Všeobecný zákon o zločinech a jejich trestání, jak se oficiálně reformovaný zákoník jmenoval, úplně změnil způsoby trestání zločinů a definitivně opustil praktiky, které panovaly od středověku. Počet trestů odtětí nějakého údu s příchodem novověku klesal a tresty na hrdle byly opravdu výjimečné. To platí zejména pro poddanská města, kterým byl i Prostějov. Použití meče znamenalo pro odsouzeného i jistou výsadu. Kdo byl popraven mečem, netratil cti.
Popravčí meč používal mistr popravní neboli kat. Nemuselo vždy jít o jednu a tutéž osobu. Kat měl zvláštní postavení. Stál na chvostu společenského žebříčku, ale v žádném případě nepatřil mezi chudinu. Jeho práce nebyla ve společnosti oblíbená a snad proto byla dobře placená. Bydlel většinou na okraji města. Kde konkrétně byla katovna v Prostějově, se do dneška nepodařilo přesně určit. Z archivních pramenů máme informaci, že roku 1637 byl dům mistra popravního prodán židům za 200 hřiven stříbra. 
Město s hrdelním právem vedlo knihy soudní, neboli smolné a černé, někde také nazývané kněhy popravní. Do těchto knih tzv. krevní písaři zaznamenávali každý soudní proces včetně průběhu práva útrpného a vynesení rozsudku. Na celém území Čech a Moravy se jich dochovalo velmi málo. K lítosti všech badatelů zabývajících se historií trestního práva v Prostějově a okolí se ani zde knihy nedochovaly. Nelze proto s přesností říci, kdy naposledy (a zda vůbec) byl popravčí meč použit. Mohlo to být pro výkon rozsudku nad Rozálií Rozžálkovou v roku 1767. Jmenovaná byla soudním tribunálem v Prostějově odsouzena „pro její těžké přečinění jiným ku příkladu a ostrachu jí pak ale k dobře zasloužilému trestu s mečem na hrdle trestána býti má k čemuž se taky tu odsuzuje podle práva.“ Trest byl za opakované krádeže. Nicméně k vykonání trestu nedošlo a spor se vlekl ještě dlouhá léta. Odsouzená byla vězněna a vykonávala nucené práce v okovech. Avšak několikrát utekla a dál páchala krádeže. Podle spisu poslední proces proběhl v roce 1789. Rozálie Rozžálková byla odsouzena k 10 letům žaláře a nucených prací. Popravčí meč můžete vidět v expozici historie V bezpečí pevných zdí – jistota, právo, bohatství.

Václav Horák