Protokoly velkého senátu královské apelace z roku 1689 – MGP

Protokoly velkého senátu královské apelace z roku 1689

kat. č.: -, inv. č.: – ; sbírka Muzeum a galerie v Prostějově, podsbírka Písemnosti a staré tisky 

Ignác Karel ze Šternberka se narodil roku 1640 jako nejmladší syn Františka Karla ze Šternberka a zemřel 6. března 1700. Jeho otec padl při obléhání Prahy švédským vojskem roku 1648. Roku 1661 byl spolu se svými staršími bratry Václavem Vojtěchem a Janem Norbertem povýšen do hraběcího stavu. V polovině 60. let společně s jinými českými šlechtici podnikl kavalírskou cestu po západní Evropě. Z těchto cest se nám zachoval Deník z kavalírské cesty bratří Šternberků (16621664), který je uložen v knihovně Národního muzea. Následně vstoupil do diplomatických a dvorských služeb císaře Leopolda I. Zastával funkci císařského tajného rady. Od roku 1696 až do své smrti byl prezidentem rady nad apelacemi. Šlo o odvolací soudní úřad pro městské a vrchnostenské soudy. 

Právě z doby, kdy Ignác Karel působil v uvedeném úřadě, pochází i sbírkový předmět uložený v depozitáři Muzea a galerii v Prostějově, Prothocollum regiarum appellationum majorissenatus anni 1689 (protokoly velkého senátu královské apelace). Dokument původně vznikl za jeho předchůdce v úřadě hraběte Václava Norberta Oktaviána Kinského. Protokoly zaznamenávají jednání soudního senátu k jednotlivými případům (dědické spory, spory mezi obchodníky či řemeslníky, vraždy, nactiutrhačství). Díky ex libris na knižní vazbě a také poznámce na titulním listu („ex bibliotheca M. ac Excell. D. D. Ig. Car. S. R. Z. Comitis de Sternberg“) protokolů víme, že původně byly součástí rozsáhlé soukromé knihovny Ignáce Karla na zámku Zelená Hora u Nepomuku. Byly uloženy v části vyčleněné právním knihám a dokumentům („ex classe juristarum“). V 18. století část knihovny přešla do pražské univerzitní knihovny a knihovny kláštera irských františkánů. V 19. století byly obě sbírky opět sloučeny, tentokrát v rámci knihovny Národního muzea. Domníváme se, že protokoly nejspíš zůstaly až do 30. let 20. století v původní knihovně na Zelené Hoře a pravděpodobně byly následně získány prostějovským muzeem.     

Jakub Huška