29. 11. 2024 – 25. 5. 2025
Galerie Špalíček, Uprkova 18
Vernisáž: 28. 11. 2024 v 17:00
Výstava představuje průřez české loutkářské produkce 1. poloviny 20. století ze soukromé sbírky manželů Nopových. Kromě loutkových divadel a dekorací návštěvníci zhlédnou přes 200 marionet v různých velikostech. Významnou ukázkou jsou Alšovy loutky, které byly vytvořeny více výrobci podle návrhů kreseb Mikoláše Alše. Nechybí zde loutky Antonína Münzberga s válečkovým ovládáním, které se používá i dnes a loutky JEKA (firma Jana a Elišky Králových). Loutky firmy APAS (Anna Preclíková a synové) mají unikátní pohyblivé brady a jsou zde k vidění i loutky lidové. K vystaveným raritám patří autentická podobizna Mikoláše Alše jako loutka měšťana, dvě loutky firmy JEKA podle návrhu Ondřeje Sekory nebo hlava Fausta vyřezaná Stanislavem Suchardou.
Vstupné 50 Kč (snížené 25 Kč)
MANŽELÉ MIROSLAV A MIROSLAVA NOPOVI
Miroslav Nop sbírá loutky a loutková divadla přes čtyřicet let. Rozsáhlá sbírka české loutkářské produkce čítá přibližně 2 000 marionet a 30 loutkových divadel. Bez podpory výtvarně nadané manželky Miroslavy Nopové by se nemohl tak náročnému koníčku věnovat. Manželka s ním sdílí jeho vášeň. Loutky i jejich historické ošacení restauruje. Zároveň je autorkou kostýmů mnoha loutek u nichž se nedochoval původní oděv. A jaké byly začátky této sbírky loutek a loutkových divadel?
Láska k loutkovému divadlu se u Miroslava Nopa zrodila ve 2. třídě základní školy, kdy do místní části Olomouce-Hodolany, kde bydlel, zavítala s představením Zlatovláska vnučka Matěje Kopeckého se svým souborem. „Tehdy mi v zákulisí na klín posadili Kašpárka, a celoživotní láska byla na světě,“ říká Miroslav Nop a pokračuje: „Ještě ten den jsem řekl rodičům, ať mi koupí loutkové divadlo. Divadlo mi nekoupili, nebyly peníze. Pak mi ale jednou babička koupila malé divadélko s loutkami na drátku a s ním jsem si vyhrál značně. Měl jsem čtyři dekorace kulis a ostatní jsem si domaloval. To bylo totiž přesně to, o čem loutkové divadlo je – rozvíjí dětskou dušičku a fantazii.“ Když bylo panu Nopovi dvanáct let, tak v bazaru v Olomouci-Hodolanech objevil loutky na nitích. Brzy měl pět loutek a další začal dostávat jako dárky od rodičů. V období puberty se přestal o loutky zajímat. Dal si inzerát a prodal je.
Od loutek však úplně neodešel, během studia na střední škole spolupracoval s loutkovým divadlem Kašpárkova říše Františka Štěrby v Olomouci. Dvě sezóny mluvil hlasy loutkových postav. Přibližně v pětadvaceti letech se k loutkám vrátil a staly se mu celoživotním koníčkem. Dopomohla mu k tomu náhoda. Oženil se a zařizoval si bydlení. V novinách našel inzerát o prodeji pračky a k ní byla na prodej krabice historických Alšových loutek. Pan Nop zdůrazňuje, že Alšovy loutky mají úžasnou fyziognomii a jsou malebné a krásné. Loutky posléze začal shánět cíleně a to tak, že si vytiskl a rozvěsil po celé Olomouci plakáty, že koupí nepotřebné loutky. Posléze se mu již ozývali lidé z celé republiky a jezdil si pro loutky i do Plzně nebo Prahy. K tomuto období říká: „Mnohdy jsem si připadal jako Cimrman. Někam jsem přišel a dozvěděl jsem se, že to zrovna včera vyhodili! Ale byla to doba, kdy se daly loutky pořídit doslova za drobné. V Plzni jsem koupil za stovku sadu Münzbergových loutek, protože pánovi to ve starožitnictví nechtěli vzít.“ Dnes historické loutky Miroslav Nop sbírá s motivací, aby naše bohaté loutkářské kulturní dědictví zůstalo doma v České republice.
Manželé Nopovi jsou nejen sběrateli loutek, ale i aktivními propagátory loutkového divadla. Hrají jej v mateřských a základních školách a na různých kulturních akcích. Představení pořádají například v Olomouci pro nadaci Malý Noe a pravidelně vystupují na veletrhu For Model.
