1905 – čtyři struny zas tiše zní

Housle

Mrtvému příteli F. Hýblovi

Tam v okně, které hledí do nádvoří, 
zasněné housle zádumčivě visí.
Den v barvách západních již rudě hoří
a zlatý pel se v tmavé stíny mísí. 
Poslední paprsky už v strunách vzplály
a vzbudily je prsty krvavými,
by marně na kohosi zavolaly
a zhasly zamyšleně mezi nimi. 

Hudba hrála v Jiřího životě velkou roli. Často ji poslouchal, později dokonce dokázal určit i autory některých vážných skladeb. Od tří let pravidelně s otcem Ferdinandem navštěvoval strýce Eduarda Machnera, který byl výborným hudebníkem. Hrál na housle, violu a na flétnu. Jiří velmi obdivoval jeho hudební talent. Brzy zatoužil umět hrát na housle stejně dobře jako on. Se svým přáním se svěřil rodičům, kteří nebyli proti. V roce 1906 zakoupili mladému školákovi první malé dětské housličky. Učitelem se Jiřímu stal zpočátku strýc Eda, který ho zaučoval a často ho chválil a podporoval. Postupně se Jiří zlepšoval a dokázal zahrát i zkomponovat vlastní skladby. Díky pravidelnému cvičení a hodinám, které bral následně u prof. Václava Štěpána, se z něj stal výborný houslista. Své hudební nadání několikrát předvedl na rodinných nebo školních oslavách. Když rodiče poznali, jaký talent ve hře na housle má, zakoupili pro Jiřího kvalitnější nástroj. Housle z hnědého lakovaného dřeva v černém pouzdře s vyrytým monogramem JW na zadní straně houslí, se staly nerozlučným společníkem po cestách jeho života. Brával si je na prázdninové výlety k prarodičům Skládalovým, dokonce je měl s sebou na studiích v Praze, kde na ně hrál pro zábavu, nebo si s nimi přivydělával v kavárnách za drobný peníz. Inspirovaly ho dokonce k básni Housle, kterou věnoval zesnulému příteli Františku Hýblovi, knihařskému dělníkovi, dobře ovládajícímu hru na housle.  

Muzeum a galerie v Prostějově, sbírka Literární památky, podsbírka Jiří Wolker, inv. č. 26530, kat. č. V 71, Housle Jiřího Wolkra, v pouzdře, celá velikost, chybí smyčec.