1909 – Šerm kordem

,,Po obědě řekl mi náš vedoucí skautského tábora profesor Svojsík, jestli si nechci zašermovat. Souhlasil jsem. Zpočátku jsem se cítil trochu nejistý, protože jsem dlouho nešermoval. Pan profesor šermoval nejdřív klidně, ale později zuřivěji. …. Nechal jsem jej vždy setkat a jednou při dolní terci, když se poněkud příliš rozehnal, rychle jsem ho sekl sekundou přes prsa. Dostal jsem sice mnoho ran, ale uhájil jsem své místo šermíře. Vždyť nevím, kdo by tak obstál v šermu se samým Svojsíkem. Po šermu mi řekl, že jsem dobrý šermíř.“ (6. 8. 1916, Lipnice) 

(WOLKER, Jiří: Táborový deník šestnáctiletého Jiřího Wolkera. Praha 1928, s. 73–74.)

Jiří si od dob svého mládí často hrál na rytíře. V postavách mušketýra D´Artagnana a Cyrana z Bergeracu viděl své vzory, kterým se chtěl co nejvíce podobat. Aby mohl vystupovat jako správný rytíř, potřeboval si především osvojit základy šermování. Poprosil proto svého otce Ferdinanda, zkušeného šermíře, aby ho to naučil. Otec tedy zakoupil cvičný, 105 cm dlouhý kord, a začal Jiřímu dávat první hodiny v tělocvičně prostějovského Sokola. Jiří si postupně osvojil základy italského a francouzského šermu. Dokonce během lekcí zpaměti recitoval verše Rostandova Cyrana. Byl v tom tak dobrý, že v roce 1909 nastudoval pro jarní sokolskou slavnost krátkou šermířskou scénku s recitací vybraných Cyranových veršů. V dobových kalhotách, vysokých botách, širokém klobouku, mohutném cyranovském nosu a kordem v pravé ruce odehrál svou životní roli a stal se Cyranem. Scénická hra zaznamenala velký úspěch a několikrát byla opakována. Zájem o šermování Jiřího ale postupně opustil. Začal si více všímat dívek okolo sebe a šermování věnoval méně pozornosti. Snad proto si svůj kord neopatřil osobní značkou, jako to učinil v případě houslí, protože pozornost mladých dívek dokázal získat jen hudbou nebo milostným veršem. 

(Muzeum a galerie v Prostějově, sbírka Literární památky, podsbírka Jiří Wolker, inv. č. 26516, kat. č. V 57, Šermířský kord, ocel, asi konec 19. století.)