Vyjádření ředitelky MGP Mgr. V. Hrbáčkové z 23. 8. 2022:

Určitě si návštěvníci a kolemjdoucí všimli, že asi od března do července na hlavní budově MGP střídavě visely a nevisely (bez ohledu na státní svátky ČR) vlajky česká a ukrajinská; někdy obě, někdy jedna či druhá. Mnozí si museli myslet, že jsme se „zbláznili“, protože na ostatních budovách, pokud byly vlajky jednou vyvěšeny, tak stále visí, zatímco my v muzeu to pořád měníme. Kdo se v tom má vyznat. Nezasvěcený návštěvník a kolemjdoucí je zmaten. Co se za touto chaotickou prezentací vlajek skrývá? Chtěla jsem o tom původně napsat fejeton, jenže ono to vtipné není. A s poslední událostí z minulého týdne, která se stala dne 17. 8. už necítím jen údiv nad malostí, ale přímo zděšení nad lhostejností… Válka na Ukrajině začala 24. února. Muzeum a galerie v Prostějově zareagovalo na tuto situaci podobně jako většina kulturních či školských institucí v České republice: zakoupilo a vyvěsilo ukrajinskou vlajku, aby dalo najevo svůj postoj „Ne agresi, soucítíme s napadenými“. Válka je špatná věc. Vždy, a je jedno, na kterém konci světa se odehrává. Platí však úměra, že čím dále od nás se válka odehrává, tím více nás to nezajímá a také čím déle válka trvá, tím více jsme apatičtí. Co některým jedno není, je právě vyvěšení cizí vlajky. Toto se řeší. Přitom trvalým vyvěšením ukrajinské vlajky po dobu trvání války symbolicky naše instituce naznačuje, že nám to jedno není. Navíc konkrétní vlajka vyvěšená muzeem, které ze své podstaty slouží lidem zajímajících se o umění a historii, beze slov promlouvá ke svému národu: „Jsme organizace, která je vám otevřená, přívětivá a blízká.“ Jako příspěvková organizace jsme hned na jaře od svého zřizovatele dostali dvojjazyčný reklamní bilet, který nové ukrajinské spoluobčany k návštěvě bezplatně zve! Toto vnímám jako normální a solidární. Je to to nejmenší, co můžeme pro válkou postižené téměř sousedy udělat… Během jara jsem odpovídala na písemné dotazy, proč visí ukrajinská vlajka a nevisí naše česká vlajka, pokladní čelili nevhodným poznámkám či výtkám. K „našim“ dvěma vlajkám je na rozdíl od jiných budov ve městě, snadný přístup. Stačí vystoupat schody na lodžii s arkádami a jednoduše a nepozorovaně (pokladní na tato místa nemají z interiéru recepce výhled) vlajky odstranit. Neznámí návštěvníci nám tedy několikrát modrožlutou vlajku sundali a odložili na zem. Jednou s ní někdo dokonce utekl do Zlaté brány, kde byl zadržen Policií ČR. Minulou středu však ukrajinská vlajka zmizela beze stopy. Ze zaměstnanců si nikdo ničeho nevšiml. Nechali jsme si od firmy, která má na starosti náš kamerový systém vyhledat záznam. Odpoledne se v inkriminované době zdržovaly na lodžii čtyři osoby. Dva muži opření o její zábradlí hned vedle ukrajinské vlajky a pár mladých lidí. Po schodech nahoru vystoupal muž v modrém tričku a slunečních brýlích a před zraky přítomných vlajku vyňal ze žerdi, zlomil o koleno a s poničeným předmětem odešel. Skupinka čtyř osob tomu přihlížela, někdo z nich si odcházejícího vyfotil na mobil. A nestalo se nic, nikdo z nich incident službě na recepci nenahlásil, nikdo proti takovému jednání nezasáhl… Kamerové záznamy jsme předali Policii ČR, která celou záležitost prošetřuje. Nemohu pochopit xenofobní myšlení některých spoluobčanů v Prostějově, možná paradoxně v 80. roce výročí transportů prostějovských Židů do Terezína. Zatímco ukrajinská vlajka v klidu visí na ostatních muzejních institucích nejen v Olomouckém kraji (Moravská galerie v Brně má dokonce nad vstupem do budovy na Husově ulici ukrajinské vlajky dvě) v Prostějově se vyskytuje vandalismus v podobě hanobení vlajky jiného státu. Kdo obavám o morální kredit všech aktérů výše popsaného nerozumí nebo je snad považuje za banální, ať navštíví naši novou výstavu s názvem Návrat domů nežádoucí… v budově Špalíčku. Dobové plakáty nenávistně namířené proti židovským spoluobčanům a známá fakta, jak to skončilo, jsou bolestnou paralelou mezi minulostí a přítomností.