b. č., sbírka Muzea a galerie v Prostějově, podsbírka Písemnosti a tisky

„[Děti dovádí, matka]: Ale jak to metlo vezmo, ve potvore. Ježišmarja Josef, je tam hrnec s peřim. Decky vodtahne [otec] a já to mám poslóchat.“

Rozmluvy zachycené v Lešanech kolem roku 1898

Jan Zbořil patřil v první polovině 20. století k předním propagátorům hanáckého folkloru na střední Moravě. Narodil se 10. července 1879 v Lešanech do sedlácké rodiny Františka Zbořila. Už v mládí se projevoval jako nadané a pilné dítě, jeho rodiče se proto rozhodli poslat svého prvorozeného syna na studia. V letech 1891-1895 navštěvoval prostějovskou reálku a poté v letech 1896-1890 studoval na učitelském ústavu v Příboru. Po absolutoriu postupně pracoval na několika venkovských školách v regionu (především v Tlumačově, Lešanech a Kostelci na Hané). Po odchodu na penzi se přestěhoval do Prostějova, kde 11. května 1959 umírá. 
Už v době svého středoškolského studia se začal zajímat o hanácké kroje, které se staly jeho stěžejním sběratelským tématem. Zajímal se rovněž o mluvené slovo, hanácké lidové písně a lidové tisky (zejména kramářské a rukopisné modlitební knížky). Zvláště významná je jeho práce literární, kdy přispíval řadou článků a kreseb do Selského archivu, Českého lidu, Selských listů, Záhorské kroniky i jinam.
Ve sbírkách našeho muzea se nachází celá řada předmětů z jeho sběratelské činnosti. Bezpochyby k těm pozoruhodným patří rukopisné záznamy, v nichž zachytil lidové vypravování a vzpomínky jeho známých a sousedů. Jan Zbořil začal pořizovat tyto zápisy na přelomu 19. a 20. století. Poslední poznámky pocházejí z počátku 50. let. Mnoho příběhů a zkazek, které Zbořil zaslechl při svých pravidelných cestách vlakem, v hospodách, ve škole či na zabijačce jsou humoristické. Zápisky často nesou nadpisy: „Ve vlaku ke Ptení“, „Na zastávce u Lutotína“, „Dočkalka při zabijačce“ nebo „Rozprávka chlapců ve třídě“. Kromě toho zapisoval různé drobné historky, které si venkovani vypravovali: např. „Smrť Anny Kvapilové“, „Cyril Dostal na vojně“, „Vášniví čtenáři“, „Hádka při kulečníku o litr piva“ nebo „Ukradené uzené maso v č. 12“. Zachytil i reakce na veřejné dění (místní komunální volby) a různé novinové zprávy, které byly nezřídka komentovány velmi peprnými až vulgárními výrazy: „Starosta v novinách“, „Sličná vyslankyně“, „Fotografování“, „Jeptišky“ „Erotika“ či „Rčení o zadnici“. Samozřejmě tuto „pěnu dní“ doplňují různé etnografické poznámky o krojích, polních pracích, obyčejích a historických událostech (kupř. o rakousko-pruské válce a 1. světové válce).

Jakub Huška