kat. č.: PT/B 628, inv. č.: 34669, sbírka Muzeum a galerie v Prostějově, podsbírka Písemnosti a staré tisky 

V době druhé republiky (od 1. října 1938 do 15. března 1939), která vznikla po Mnichovské dohodě na troskách československého státu, vzrůstaly ve společnosti protižidovské a antisemitské nálady. To byl případ i Prostějova, kde žila silná a majetná židovská komunita. Již 22. října 1938 hlásil prostějovský okresní hejtman svým nadřízeným, že ve městě „možno pozorovati vzrůstající náladu proti židovskou“. Jedním z jejich projevů byly četné protižidovské letákové kampaně. Po městě byly rozhazovány a vylepovány plakáty s hesly jako „Vyžeňte židy“ či delší pamflety s názvem „Židé provokují!“. Posledně jmenovaný text, který se nachází i ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově byl vytištěn v Bratislavě a rozšiřován při promenádě v centru města, kde se podle četnických zpráv „tvořili hloučky ponejvíce mladých lidí, kteří vykřikovali hesla „Vyžeňte židy z Prostějova“, „Z židy ven“ apod. Na začátku listopadu 1938 se situace opakovala. Neznámí pachatelé pomalovali domy a chodníky vedoucí k hlavnímu vlakovému nádraží nápisy „Žid, židovská svině, židy ven“ nebo „co žid to zloděj“. V Kolárově byl na stožáru elektrického vedení vyvěšen velký plakát s nápisem „Židé z vás dělají žebráky!“. Hlavním podtextem těchto letáků a plakátů byl názor, že židovské obyvatelstvo není loajální s československým národem a jeho chování je vedeno pouze zištnými důvody. V tom navazují prostějovské letáky na latentní antisemitské podhoubí v českých zemích, které po vzniku republiky ustoupilo na čas do pozadí. Krize kolem Mnichova ovšem znovu rozmíchala tyto staré antisemitské vášně. 

V květnu 1937 napsal František X. Šalda k tomuto ambivalentnímu vztahu: „Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“      

Jakub Huška