Prostějov střežený i krášlený říší živočišnou – MGP

Prostějov střežený i krášlený říší živočišnou

přednáška PhDr. Michaely Kokojanové

čtvrtek 12. 10. 2023 16:00

v hlavní budově, nám. T. G. Masaryka 2

Již heuristika pro dané téma upozornila, že stopy zvěře „starých Prostějovanů“ utkvěly leckde a navíc v množství, které si vynutilo omezení šíře záběru. Upřednostnění si vydobyly artefakty více či méně uměleckého rázu umožňující neotřelý a „netypizovaný“ vhled do každodenního koloritu obce i bytí jednotlivců, hmatatelné doklady toho, že starosti a radosti se zvěří dobarvovaly příslovečně „zelený strom života“, přispívaly k dotváření genia loci. Až na případy, kde by to přeťalo kontinuitu výskytu, příspěvek věnuje pozornost období od konce 14. do poloviny 19. století. Zčásti zklamaly písemnosti neúředního charakteru, hlavně prameny vyprávěcí, těch je citelný nedostatek. Pochlubit se můžeme jen jednotlivinami. Prim hrají hlavně renesanční, často bohatě ilustrované tisky, jimiž Prostějov proslul. Vydání „Ezopa mudrce život s fabulemi anebo s básněmi jeho“ z roku 1556 si dokonce vydobylo novodobé označení „Prostějovský sborník“. Mnohem ochotnější a různorodější výpověď podávají účelové, zpravidla na slušné úrovni výtvarně pojednané předměty, pracovně rozdělené do tří částečně se překrývajících tematických okruhů: domovní znamení, prvky heraldické a symbolické, renesanční výzdoba exteriérů a interiérů. Domovní znamení bohužel vesměs nabízejí čistě holou existenci, některá jen informaci o původní lokaci. Poměrně širokou škálu tvorů (beránek, jelen, kohout, labuť, orel koníček, lev, medvěd, páv, pes, vůl, veverka, rak, zajíc) představujeme pouze formou statistického a lokálního přehledu. Větší vypovídací hodnotu vykazuje hájemství heraldické. Zde už lze vysledovat i části příběhů lidí a věcí. Celou městskou existencí Prostějov provází v levé půli jeho znaku poloviční orlice. Psychologický význam reprezentativní symboliky se evidentně prohluboval v náročných dobách kladoucích nároky na soudržnost obce. Pernštejnská zubří hlava na nejrůznějších objektech, panských i měšťanských, potvrzuje nejen příslovečnou slabost rodu pro jeho erb, ale též pevnou vazbu Prostějov – páni z Pernštejna – 16. století, včetně dlouhého doznívání pocitu výjimečnosti tohoto údobí v povědomí měšťanské společnosti. Celek doplňují erby nižší i vyšší šlechty, a také nobilitovaného měšťanstva, na nichž dominují figury přirozených i bájných tvorů. Setkáváme se (dle abecedy) s daňkem, drakem, gryfem, hady, harpyjí, jednorožcem, jeřábem, kancem, lvem, orlem i orlicí, zajícem. Zanedbat by bylo škoda řadu živočichů uplatňovanou většinou v symbolickém, ale neheraldickém použití: brav, delfín, hippokampus, kůň, lev, opice, pes, ptáci (dudek, holubice, husa, kohout, křepelka, orel, sova), rak, skot, uroboros, zajíc. Symbolika (hlavně renesanční) zčásti bohužel stále čeká na výklad poučeného interpreta. Vyprávění uzavře „velké enigma malých tvůrců“, dětská graffiti z doby přestavby zámku za Vratislava Nádherného z Pernštejna. Vyniká mezi nimi kresba hrazeného panského sídla usazeného v částečně zalesněné krajině. Talentované dítko (nebo pan učitel?) výjev osadilo koněm, psy, ptactvem, soumarem a zajíci. Jen podivný tvor usazený na korouhvi jedné z věžic marně čeká na toho, kdo dokáže ozřejmit jeho identitu!